není to dávno, co někteří z nás ještě běhali s dřevěným kačorem po pískovišti a najednou člověk kouká, hle ono to nemá teprve dvacet, hle ono to nemá teprve třicet, hle ono to nemá teprve čtyřicet a hle, ono už to má PADESÁT a někde již ŠEDESÁT.  Co k tomu říct?
   No vůbec nic, je to zcela normální, běžné a vůbec to není urážející, jen je to na pováženou, že už zbývá do důchodu mnohdy jen několik roků. Zhola tak, je tomu opravdu jen pár dnů. co jsme byli v generaci, která vehementně prosazovala a proklamovala ono pověstné: NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE PŘES TŘICET.
    Tak i letos se v relativně dobrém zdraví někteří z nás se přehoupnou přes některé magické hranice, kdy se již v některých případech z .... ítek, stávají ......átky.
    Já tomu věku jsem začal říkat, že již nemám tolik a tolik let ještě před sebou, nýbrž, že už začal odpočet, odpočet  roku po roku, měsíc po měsíci, den po dni, hodinu po hodině  a vteřinu po vteřině, prostě se začalo odpočítávat, kolik ještě tady budu a dělat si iluze o dlouhověkosti, ale kdepak.
    Proto se těším celý rok na LIPNICK, abych ještě mohl zažít to, co je mi ještě dopřáno a dovoleno, anžto přijde jednou čas, když už mi nebude dopřáno, natož dovoleno, jak říká klasik. Dopřej a bude ti dopřáno a dej a bude ti dáno, sice o pravdivosti slov klasika pochybuji, ale utěšuji se myšlenkou, že by to snad ještě mohlo někdy platit a vyjít. Tož stavějme chlopi, cokoli a kdekoliv, pokud to ještě jde, přijde čas, kdy se bude jen již kácet.
     Pomněme letos to, co říkají přísloví a podobné nesmysly, pomněme to, co nám říká : že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, pomněme to, že se říká jedenkrát je nic, dvakrát je už zvyk, pomněme to, že se říká na potřetí všeho dobrého, pomněme vše, co si myslíme, že  by mělo stále platit a díky svým šedinám dejme průchod tomu všemu, co máme v HERCNĚ/srdci/. Nechme se alespoň ty tři až čtyři dny unést tím co tam prožijeme. Prostě naplňme pomyslné letošní motto LIPNICKu:
Neskuhrej a užij si, příště už tu třeba nebudeš!

    Ale z jiného soudku, je logicky zcela vzato a přesně definováno a exaktně doloženo, že 1+1=2. Je to zcela stejné, jako že jeden páteční víkend v každém roce a ještě v srpnu, je vyčleněn pro LIPNICKé slavnosti. Věřím, že pokud padne toto, bude to stejné, jako by padla poučka o Pythagorově větě, jako by již pak neplatily zákony o zachování hmoty, vůbec již pak ani nechci domyslet, že by tím pádem neplatilo ani Coriolisovo zrychlení a taky by mohla padnou vláda včetně přicházející pak již měnové reformy.
     Prostě raději nedomyslet, no avšak mezi námi děvčaty, jak již jsme byli svědky, ono někteří členové společenství některé roky nedorazili a světe div se, zákony platí dál , země se také točí dál, slunce vychází tam kde má a zapadá tam kde musí, prostě nic se sice nestalo, ale" kurvajs, přinde to líto ". Je to taková vlastně krásná tečka za minulými vánocemi a předzvěst již nových přicházejících vánoc.
 

      Tak prostě i tento rok, zatím tedy nedošlo ke zrušení tohoto periodického setkání, zatím termín platí, zatím pomaličku můžete zjišťovat, kam jste dali loni spacáky, karimatky, stany a další vhodné oblečení pro těch několik dnů v srpnu v LIPNICKu.

       Nebudu již letos freneticky, jak se říká : házet hrách sviním, v podobě citace Programu, jež Vás letos čeká, činím to každý rok, každý rok Vám vypisuji co bude, co Vás čeká, ale nakonec stejně to dopadne stejně, jako již mnoho předešlých let, prostě věřím, že i letos to dopadne ke spokojenosti nás všech, co tam budeme a program se bude volně a lehounce linout kolem nás, k naši spokojenosti, k naši radosti. Každý z nás bude a je nositelem svého čísla programu, každý nás, přiloží tu příznačnou kapičku svého já, do celkové mozaiky těch páru dnů, jež nás čekají.
       Tož na konec jen jedno, jako každý rok: Chovejte se tak, aby jste byli již dobrými reprezentanty svého stáří, chovejte se tak, abychom si nemuseli dát do čuně, chovejme se tak, aby jsem se nenažrali jako ta prasata a nezbluli. Prostě budˇme veselí a decentní s ohledem na své šediny a přítomné plody našich bývalých sexuálních tužeb, aby si děcka o nás nepomyslela, že místo rodičů mají svině ožraté.
       Tak se mějte.    Yarys& Larys,  Zděnda&Zděnda

Tak tedy, těšíme se na viděnou
15-18.8.2008
na důvěrně známém místě

tady bude plakátová pozvánka, kterou ostatně jako každý rok si můžete přečíst a ohmatat na místě samém, popřípadě stáhnout ZDE a pak si vytisknout
/ rozměr plakátu je 30cm x 100cm /


 pondělí - 23.6.2008 18:10PM 

Created by Zdenda&Zdenda&Saam Wodrbaal 2008©